Skip to main content

Mimořádná taneční kariera

Na otázku jak dosáhnout dlouhé a úspěšné taneční kariery odpovídá Jiří Bubeníček: „Žít každým okamžikem“ společně s celým vesmírem. Neboť jako málokdo ve své profesi ví, jakou disciplínu a strádání vyžaduje být na scéně zcela osamocen jen v doprovodu umění, které vzniká právě v dané chvíli. Je velmi náročné zůstat sám sebou a mít v každém okamžiku pod kontrolou mysl a duši tak, aby se divákovi zdálo, že přírodní zákony jako prostor a čas přestávají platit. Neexistuje totiž téměř žádný divák, který by zůstal nedotčen kouzlem přítomnosti Jiřího Bubeníčka na jevišti: jeho tělo kombinuje atletické pohyby, sílu, rychlost, muzikalitu, dech beroucí techniky, šarm a prostou eleganci, zatímco jeho duch prokazuje pronikavý instinkt hrát své role s maximální citlivostí. To, že se nejedná o pouhý dar, nýbrž o výsledek tvrdé práce, dokazuje cesta tanečníka světového formátu, který si za svých téměř 25 let kariéry dovolil několik odboček na své cestě životem, které musí být chápány jako známky žízně po životě a dychtění poznat neznámé a zároveň jsou součástí jeho jedinečného úspěšného příběhu.

Cirkusová rodina

Nutkání k pohybu bylo Jiřímu Bubeníčkovi zjevně vloženo hned do kolébky, narodil se přeci se svým bratrem (dvojčetem) Otto do známé české rodiny artistů (skupina akrobatů „5 Bertis“). Přirozený růst do artistické dynastie nabral nečekaný obrat již v dětství: Jedenáctiletá dvojčata náhodou upoutala při tréninku pozornost učitelky baletu z Pražské taneční konzervatoře. Učitelka ihned rozpoznala mimořádný talent bratrů, kteří se zanedlouho začali skutečně věnovat tanečnímu vzdělání na konzervatoři. Rodiče dovolili synům vstup do jiného světa a to zjevně s hrdostí, neboť tajným snem jejich otce v mládí bylo stát se jednou tanečníkem.

Objevení

Relativně pozdní začátek baletního vzdělání byl kompenzován vnímavostí, pílí a schopností upoutat ve správném okamžiku pozornost. Již v 15 letech vzbudili bratři pozornost Johna Neumeiera, když tančili na choreografické soutěži v Tokiu. Toto první setkání nemělo zůstat posledním. Přibližně o dva roky později, když byli bratři vyznamenáni cenou „Espèces“ (Prix de Lausanne 1992), obdrželi přímo od ředitele poroty Johna Neumeiera nabídku nastoupit do baletní školy v Hamburku. Schopnost odolat pokušení je pro dvojčata charakteristická dnes stejně jako tehdy: Nejprve dokončili baletní vzdělání v Praze a pak o rok později nastoupili přímo do baletního souboru v Hamburku.

Velké skoky

V Hamburku vystoupal Jiří Bubeníček v baletní hierarchii rychle až zcela nahoru: 1993 tančil ve sboru, 1995 se stal sólistou, 1997 prvním sólistou. V nesčetných rolích působil přesvědčivě po technické i umělecké stránce, publikum jej milovalo a tisk chválil: Hamburger Morgenpost uveřejnil v roce 1997 recenzi Neumeierovy „Šípkové Růženky“ s tím, že princ jako dnešní mladý muž se prosnil do světa pohádek: „Jiří Bubeníček? Nosí džíny ale je každým coulem klasickým princem. Při skocích působí jako by se právě pro to narodil.“ A kdyby se snad pro to nenarodil, jeho životopis ukazuje, že se mu velmi brzy začalo dařit působit ve svých rolích přesvědčivě, mnohdy společně s bratrem. New York Times po jednom zájezdě s hamburským baletem (1998) vysoce hodnotí jejich schopnost navzájem propojit role, hudbu a pohyb. Prostřednictvím Neumeierovy moudré dramaturgie k sobě bratři vždy přitahují pozornost jako v „Labutím jezeře“ v dvojroli dvou identit bavorského krále Ludvíka II: „Bratři Bubeníčkové nabízejí zápas obou „stran“ pohádkového prince jako černobílý souboj s výjimečnou precizností“ (Neue Westfälische Zeitung). Kdo by v pozadí hledal privátní konkurenci, bude zklamán: mnohem spíše se jedná o zdvojenou snahu dorůst do úloh daných Neumeierovou choreografií a přesvědčit jej nečekanými aspekty interpretace. Porovnání přichází v úvahu pouze mimo rodinu: V roce 2002 napsal Frankfurter Allgemeine Zeitung srovnávací kritiku inscenací „La Bayadère“ v Berlíně a Hamburku - zde nastudovala rekonstrukci Petipova baletu nikdo jiný než Natalia Makarova. Z recenze plyne následující závěr: „V Hamburku, je to právě Jiří Bubeníček který se jako Solor staví světové hvězdě Malachovovi a překonává ho v mužnosti“, čímž je vstupu na Olymp do kruh hvězdných tanečníků stmelen.

Zralost

„Nečinnost“ je pro Jiřího Bubeníčka neznámým pojmem. Odpočinek na slávě vybudované v Hamburku neodpovídá jeho povaze. Jakkoliv je velmi podporován Johnem Neumeierem, v Hamburku přeci jenom chybí komplexní spolupráce s dalšími choreografy. Několik jich tam sice bylo – Mats Ek, Nacho Duato, Jiří Kylián a Stephan Thoss, bylo jich však málo. A tak to tanečníka žene dál ke vzdělávání, to co mu chybí v práci kompenzuje hojnými návštěvami muzea a divadla (činohru i tanec). Bezděčné hledání nového se naplnilo, když poznal Aarona S. Watkina, který jako umělecký ředitel baletu právě přeskupuje baletní soubor drážďanské Semperopery s novými tanečníky, ale také z hlediska choreografické rozmanitosti. Jiří Bubeníček cítí, že právě tam leží jeho budoucnost, po 13 letech opouští Hamburk a v roce 2006 vstupuje jako první sólista do baletu drážďanské Semperopery. Je osvobozen od uměleckého otcovství Neumeiera a nastává čas větší osobní odpovědnosti. Jako velmi zkušený tanečník rozpoznává v  Drážďanech možnost rozvíjet se svobodně jako umělec a hlouběji se profilovat. Od začátku je přijímán jako „Lead“ (vůdčí osobnost) a obsazuje prakticky všechny mužské hlavní role v klasických baletech Aarona S. Watkina - od princů v Šípkové Růžence a Labutím jezeře přes Consorta v Louskáčkovi až po Solora v Bajadéře. Mezi tyto ústřední postavy se řadí též Petrucchio, kterého Jiří Bubeníček tančil v Zkrocení zlé ženy Johna Cranka v drážďanské Semperopeře. Neustále při tom profituje ze zkušeností, které v souvislosti s těmito velkými balety nasbíral v Hamburku. Avšak především se uskutečnil sen Jiřího Bubeníčka mít možnost seznámit se s novými tanečními styly a tím dále dozrávat. V Drážďanech měl možnost spolupracovat s Williamem Forsythem, radikálním volnomyšlenkářem v interpretaci klasického baletu. Spolupráce se týkala zejména děl jako „Enemy in the Figure“ a „Impressing the Czar“. Intenzivní snaha vypořádat se s neoklasickými balety prostřednictvím choreografií George Balanchine dovolila Jiřímu Bubeníčkovi zároveň hlouběji proniknout do choreografického rukopisu Mats Eka a Jiřího Kyliána, se kterými se v minulosti již seznámil v Hamburku. S novými přístupy se seznámil v rámci spolupráce s různými choreografy jako Jacopo Godani (jeho energetické „Sacre“), Pontus Lidberg (jeho elegicky plynoucí dílo „Im anderen Raum“), Johan Inger (tajemný „Walking Mad“), David Dawson (etherické dílo „Giselle“), Alexander Ekman (singulární „Cacti“) a opravdu mnoho dalších. Vyzvednout je třeba pracovní partnerství s Stijnem Celisem, který plně využil potenciál tanečníka a společně s Jiřím Bubeníčkem vypracoval choreografie odpovídající jeho stupni zralosti (jednalo se o Romea v „Romeo und Julia“ (2013) a Josefa v “Josephs Legende” (2014). Názor mnoho kritiků, hodnotících kvalitu tanečníka, vystihuje následující věta: „Vytváří roli tak, že ji postihuje v celé hloubce“. (Onlinemerker) Věrohodná tvorba je tím, co Jiří Bubeníček při vší své technické brilanci za dlouhá léta rozvíjel a plně využil. A ten, kdo jej viděl jako divák tančit ve velkolepém sólu o přestávce v „Minus 16“ Ohada Naharina, ten nejpozději v této chvíli pochopil komplexnost a univerzální schopnosti tohoto mimořádného tanečníka.

Gallery

Balanchine

Celis

Dawson

Ek

Ekman

Fokine

Forsythe

Godani

Inger

Kylián

MacMillan

Neumeier

Watkin

Partneři a ocenění

K úspěšné kariéře Jiřího Bubeníčka neoddělitelně patří partneři, množství choreografů pracujících s ním a pro něho. Stejně důležité jsou i partnerky, mimořádné baleríny jeho doby, se kterými pozvedl baletní svět: V „La Bayadère“ to byla Svetlana Zakharova v Hamburku nebo Polina Semionova v Drážďanech. Významná byla i turné s „Roberto Bolle and Friends“ v Itálii, rozložená do časového prostoru tří let. Jiří Bubeníček též hostoval v baletu Národní opery v Paříži v Dámě s kaméliemi a tančil zde s partnerkami jako Aurélie Dupont, Agnès Letestu, Mathilde Froustey a Myriam Ould-Braham. Ke skvělé pověsti tanečníka přispěla i představení s hvězdou Pařížské opery Marie-Agnès Gillot a „Les Étoiles Gala“ s Benjaminem Pechem po tři letní sezony v Tokiu v Bunkamura Orchard Hall s Étoiles, neboli hvězdami baletu Pařížské opery. Stejně významná jako tančené role a spolupráce s choreografy a balerínami je i sbírka jeho cen, které mu byly během kariery propůjčeny. To, že nezůstane jen u „Espèces“ (Prix de Lausanne) bylo pravděpodobné hned po zahájení jeho kariery. Následovaly ceny jako “Benois de la Danse“ 2002 za roli Armanda v Dámě s kaméliemi, významné ocenění “Mary Wigman Preis” 2013 nadace na podporu Semperoper. Byl vyznamenán jako „Tanečník roku“ (časopis „Ballettanz International“ (2009) a dále jako „Outstanding performance/Best dancer“ 2015 (uděluje „Dance Europe“) za roli v „Impressing the Czar“ (2015) William Forsythe. Seznam by mohl pokračovat: všechny ceny jsou oceněními mimořádného umělce, schopného nastavovat zcela nová měřítka.

Rozloučení

Zenit úspěchů, ale i fyzických schopností čeká na každého. Jeho jedinečná taneční kariéra trvala déle, než si mohl přát. Nicméně ve věku přes 40 let stál před další změnou, na kterou se po dlouhá léta připravoval. Po prvních krocích v roli choreografa následují nejrůznější zakázky mezinárodních baletních souborů. A tak začala další fáze života choreografa.

Rozloučením s jevištěm byla pro Jiřího Bubeníčka 11. listopadu 2015 hlavní role v „Manon“ od Kennetha MacMillana (tuto roli doposud nikdy netančil), ve které jako rytíř Des Grieux vypráví o vášních, náruživosti a uplynulém životě plném výzev. Je víc než zřejmé, že jen jeho vlastní cesta, bohatá na zkušenosti, jej mohla dovést k této dojímavé portrétní rolí - soustředěnému pohledu na život, kterému dává vždy vše v každém okamžiku.

REPERTOIRE

REPERTOIR IN SEMPEROPER BALLET, HAMBURG BALLET AND OTHER THEATERS

Sir Kenneth MacMillan
Des Grieux in Manon

John Cranko
Petruccio in “The Taming Of The Shrew”

Frederick Ashton
Colas in “La Fille Mal Gardée”
“Monotones”

Michael Fokine
Petruschka in “Petruschka”
“Le Pavillion d’Armide”

Natalia Makarova
Solor in “La Bayadère”

Pierre Lacotte
“Les Trois Mousquetaires”

Georg Balanchine
Franz in “Coppélie”
“Theme and Variations”
“Emeralds” and “Rubies”
Duet from “Violin Concerto”

William Forsythe
“In the Middle Somewhat Elevated”
“Enemy in the Figure”
“Steptext”
“Berio” duet in “Neue Suite”
“Impressing the Czar”

Aaron S. Watkin
Consort in “The Nutcracker”
Prince in “The Sleeping Beauty”
Prince in “Swan Lake”
Solor in “La Bayadère”

Stijn Celis
Romeo in “Romeo and Juliet”
Joseph in “The Legend of Joseph”
“Vertigo Maze”

Mats Ek
“She was Black”
Knight in “Light Beings”
Prince in “The Sleeping Beauty”
Duet from “Appartement”

Jiří Kylián
“Bella Figura”
“Forgotten Land"
“Petite Mort”

Johan Inger
“Empty House”
“Walking Mad”

David Dawson
Albrecht in “Giselle”
Hilarion in “Giselle”
“The Grey Area”
“Reverence”
“A Million Kisses To My Skin”
“On the Nature of Daylight”

Jacopo Godani
“Sacre”
“Spazio Tempo”

Nacho Duato
 “Romanso”

Alexander Ekman
“Cacti”

Stephan Thoss
Objective Time in “Rennen hinter dem was flieht”

Kader Belarbi
 “Entre d’Eux”

Sidi Larbi Cherkaqui
“Trio”

Pontus Lindberg
“Im anderen Raum”

François Chirpaz and Kristen Cere
“Self Portrait”

José Limón
“The Unsung”

Jiří Bubeníček
Solo in La Foule, The Feeling Begins...Samsara, Fragile Vessels, Bolero II, Beyond Words, Prisoners of Feelings, Ai No Yukue, YUH 07, YUH 05, Shattering Depth, Maifest der Brunnen, Rencontre, Te Deum, Double Violin Concerto, Letter to Felice, The Picture of Dorian Gray, Je Reve, Intimate Distance, Unerreichbare Orte, Canon in D Major, Le souffle de l'esprit, Toccata, Proven Lands and L'Heure Bleue

CHOREOGRAPHERS CREATED FOR JIŘÍ BUBENÍČEK

“Der Verschwundene Hochzeit”
Concept and Staging Paul Esterhazy
Opera created by Klaus Lang, at the Bayreuther Festspiele

Romeo
 “Romeo and Juliet” - Stijn Celis

Joseph
”The Legend of Joseph - Stijn Celis

Prince
“The Sleeping Beauty” - Mats Ek

“Sacre”
Jacopo Godani

“Spazio Tempo”
Jacopo Godani

“Trio”
Sidi Larbi Cherkaqui

“Les Trois Mousquetaires”
Pierre Lacotte

Solor
“La Bayadère” - Aaron. S. Watkin

Consort
“The Nutcracker” - Aaron. S. Watkin

“The Disappeared”
 David Dawson

Hilarion in ”Giselle”
David Dawson

Objective Time
“Rennen hinter dem was flieht”
Stephan Thoss

“Self Portrait”
François Chirpaz and Kristen Cere

“Entre d’Eux”
Kader Belarbi

“Bal oriental"
 in Frech film “Aurore” - Kader Belarbi


JOHN NEUMEIER CREATED FOR JIŘÍ BUBENÍČEK

Vaslav Nijinsky
“Nijinsky”

Konstantin Gavrilovich Triplev
“The Seagull”

The War
“Odyseey”

Horvendel
“Hamlet”

The Wanderer / The Gondolier / A Dance Couple / Dionysus / The Hairdresser / The Guitar Player
“Death in Venice”

Man III
“Bernstein Dances"

Solo part in
“Winter Ways”

Solo part in
Nocturnes from “Songs Of The Night”

Solo part in
“Bartók-Bilder”

Pas de deux
“Sheherezade I.”

Pas de deux
“Blue Danube”

ROLES IN HAMBURG BALLET REPERTOIRE
CHOREOGRAPHED BY JOHN NEUMEIER

“Nijinsky”
Vaslav Nijinsky

“Illusions Like “Swan Lake”
King
Man in the Shadow
Count Alexander

"Sleeping Beauty”
Prince Désiré
Prince Florimund
Catalabutte / Blue Bird

“Romeo and Juliet”
Mercutio
Benvolio

“A Midsummer Night’s Dream”
Theseus Oberon
Lysander

“The Lady of Camellias"
Armand
Gaston

 “Sylvia"
Aminta
Eros / Thyrsis / Orion
Endymion

“VIVALDI or What You Will”
Malvolio
Sebastian

“Bernstein Dances”
Man I
Man III

“Death in Venice”
The Wanderer/ The Gondolier/ A Dance Couple/
Dionysus/ The Hairdresser/ The Guitar Player 

“Oudine” - Hans

 “Giselle” - Albert

 “The Nutcracker" - Gunther

“The Saga of King Arthur" - Galahad

“Peer Gynt” - Aggression Aspect

 “As You Like It" - Orlando

“The Seagull” - Konstantin Gavrilovich Triplev

 “Odyssey” - The War

“Hamlet” - Horvendel

“Sheherezade I.” - Pas de deux

“Blue Danube” - Pas de deux

“The Firebird” - Pas de deux


AND SOLOS IN

A Cinderella Story, Winter Ways, Nocturnes from "Songs Of The Night”, Requiem, Spring and Fall, Bernstein Serenade, Petruschka Variations, Third, Forth (Des Knaben Wunderhorn), Fifth, Ninth (Zwischenräume) Symphony of Gustav Mahler, Bach Suite 2, Getting Closer, Soldier Songs, In The Between, Saint Matthew Passion, In The Blue Garden, Secrets, Bartók-Bilder, Messias, Now and Then, Préludes CV, Winterreise, On the Town.

Videos

Files

You can find more articles in the press section.