„Bubeníček znovu ukázal, jak smyslově a inteligentně přistupuje k příběhům a je schopen se vypořádat i s choulostivými tématy s citem pro vyváženost a pro to, co je žádoucí a co je možné.“ Uvedený citát z tisku by se dal interpretovat tak, že představuje citlivý popis představy tanečníka o premiéře s tím, že jakmile umělec vstoupí na scénu, přeskočí mezi ním a publikem ale i kritikem jiskra. Ve skutečnosti však citované řádky ukazují cestu, kterou se Jiří Bubeníček již nějakou dobu ubírá, paralelně se svou jedinečnou taneční kariérou – kariéru choreografa. V souladu s tím odkazuje pochvalná kritika Gabriely Gorgas (Sächsische Zeitung) na jeho choreografii „Faun“ kterou vytvořil pro drážďanský baletní soubor v Semperoper v roce 2012, což je divácky náročná, nemilosrdná konfrontace se sexuálním zneužíváním v církvi. K prvnímu uvedení došlo, když Jiří Bubeníček zároveň tančil nejdůležitější role na významné drážďanské scéně a to až do roku 2015, kdy se se scénou rozloučil.

„Balet samozřejmě může vyprávět příběhy podobně jako divadelní hra a opera. Kroky a pohyby se při tom stávají jazykem. Nejedná se však o nějaký národní jazyk nýbrž o jazyk univerzální. Naše tělo je mezinárodní. Vypráví vždy o lidských pocitech. Pohyb je pozadí, na kterém se emoce stávají viditelnými.“ Tento výrok Jiřího Bubeníčka  k „The Piano“ nachází konkrétní výraz v jeho úspěšné inscenaci podle populárního filmového dramatu. V roce 2015, ještě jako balet o jednom jednání pro dortmundský baletní soubor, bylo dílo v roce 2018 prodlouženo pro královský baletní soubor Nového Zélandu ve Wellingtonu na celovečerní baletní představení. V tomto podobenství o sebeosvobození ženy prostřednictvím zakázaného milostného vztahu si Jiří Bubeníček všímá psychologických jemností poetického a zároveň dramatického děje a věnuje každé postavě velmi specifický pohybový jazyk.

Výše uvedený citát má obecnou platnost pro všechny inscenace Jiřího Bubeníčka, ve kterých přetváří příběhy do pohybů. Způsob jeho přípravy: V domácím ateliéru  odkrývá v románových předlohách témata a zkoumá, zda jsou vhodná pro ztvárnění tancem. Choreograf tedy vyhledává role nebo scény, modifikuju je a posuzuje, zvažuje jejich potenciál a vytváří prostory pro emoce mezi postavami, a tak buduje své taneční libreto, obohacené o složku hudby, aby na tomto základě realizoval svá představení.

Nikdy při tom neztrácí ze zřetele jádro příběhu, který chce vyprávět. Důkazem toho je celovečerní balet „Doktor Živago“ podle úspěšného románu Borise Pasternaka. Tato choreografie vznikla v roce 2016 pro baletní soubor Slovinského Národního divadla v Lublani. Nedlouho před tím tanečník ukončil svoji karieru v drážďanské Semperopeře a pracuje od té doby jen jako choreograf na volné noze. Dílem „Doktor Živago“ se Jiřímu Bubeníčkovi podařilo emocionálně provést diváky životní poutí titulního hrdiny - od drsných válečných scén přes okouzlující Pas de deux až po tanečně opulentní baletní scény, přesvědčivé pohybem a vzájemnou návazností.

Totéž lze říci i o tanečním kusu „Anita Berber – Göttin der Nacht“ (Královna noci). Jedná se o společnou práci bratrů Bubeníčků pro durynský státní taneční soubor v Geře: „The Bubeníčeks surprise with refreshing ingenuity. They are resourceful, love detail and have a sure sense for accents, timing and intensity.” (Ilona Landgraf, 2016). Stejně jako v případě bezohledného pohledu Otto Dixe, který vytvořil světoznámou malbu skandální umělkyně nepokojných dvacátých let, osvobozuje se i Jiří Bubeníček vrstvu po vrstvě od femme fatale, aby uvolnil pohled za fasádu útočné tanečnice na její lidskou stránku.

Bubeníčkův balet „Processen“ podle Kafkova románu “Proces” působí prasílou násilnického běšení, jde o surrealistické dílo inspirované osudem Josefa K. (původně uvedeno v roce 2019 pro Královský švédský balet ve Stockholmu. V porovnání s jinými balety je odlišně volena skladba hudby k tomuto dílu - od Alfreda Schnitte přes Alva Noto až po židovské lidové písně. Odpovídajícím způsobem mnohovrstvá a expresivní je i choreografie jako taková. V pozadí lze rozpoznat snahu Jiřího Bubeníčka posílit vlastní, někdy nekonvenční formy vyjádření situací nebo postav. Jedná se o hodnotný proces zrání, který lze zaznamenat i v Bubeníčkově „Die Geschichte vom Soldaten“ od Igora Stravinského kde podle Borise Michaela Gruhla (tanznetz.de) zaujme "choreografie rozbité poezie a dvojznačné klaunérie“.

V průběhu let se Jiří Bubeníček stal mezinárodně vyhledávaným vypravěčem taneční scény: Nedávno měla jeho celovečerní „Carmen “ (2019) premiéru v Teatro dell’Opera di Roma, ve stejném roce pak taneční interpretace „Cinderella “, (premiéra Nuovo Balletto di Toscana v Divadle Maggio Musicale Fiorentino) – pestrobarevná pohádka moderního tance, ve které je přesvědčivě promyšlena i postava Popelky ve zlatých teniskách: Sergio Trombetta v „La Stampa“ po premiéře: „Absolutně pozoruhodné”.

Směs, pro kterou si Jiří Bubeníček vytvořil vlastní originální recepturu: jít vždy svojí vlastní cestou, nebát se choreografických a stylistických novinek, nikdy neztrácet ze zřetele příběh, tanečníky a také publikum.

Zvláštní poctou byla možnost realizovat ke stému výročí založení Československa (2018) s „Les Ballets Bubeníček“ národní hudební cyklus „Má vlast“, představení které se uskutečnilo na pražském Staroměstském náměstí. Dílo bylo vysíláno živě českou televizí ČTV Art. Jedná se jen o jeden příklad nesčetných přenosů prostřednictvím světových televizních stanic. O Bubeníčkových kreacích byly natočeny i dokumenty jako například „The Heart Dances“ (Rebecca Tansley) o „The Piano“. Nemělo by se zapomínat ani na dokumentární film “Baletní dvojčata” z dob, kdy působili jako aktivní tanečníci v Hamburku. Legendární jsou novoroční koncerty Vídeňských filharmoniků, v letech 1999 a 2016 s choreografickým rukopisem Jiřího Bubeníčka. Tyto koncerty byly přenášeny do celého světa a jsou dostupné i jako DVD.
Další důkazy Bubeníčkových úspěchů v roli choreografa představují ceny, které obdržel. Jedná se například o druhou cenu na mezinárodní baletní soutěži ve Varně (2002), cenu publika na mezinárodní baletní soutěži v Hannoveru (2004) nebo o vyznamenání cenou „Europa in Danza“ za jeho „Carmen“ (Řím 2019).

Jedná se o choreografa angažovaného i v sociální oblasti. Příkladem je dobročinné galapředstavení „Ballett für Japan“ ve prospěch obětí katastrofální tsunami v Japonsku. Bubeníček je často vyznamenáván nejen za zásluhy v oblasti choreografie. V roce 2015 vyznamenal Jiřího Bubeníčka generální konzul České republiky v Drážďanech Jiří Kuděla „Stříbrnou medailí Jana Masaryka“. Tuto medaili uděluje české ministerstvo zahraničních věcí za vynikající dlouholetou úspěšnou reprezentaci české kultury a za šíření pověsti České republiky v zahraničí. O rok později uděluje ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek Jiřímu Bubeníčkovi cenu „Gratias agit“ za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. A v roce 2017 obdržel Jiří Bubeníček od primátorky hlavního města Prahy Adriany Krnáčové cenu hlavního města Prahy „Stříbrnou medaili“ zastupitelstva města Prahy jako výraz zvláštního projevu úcty a ocenění mimořádných zásluh o rozvoj hlavního města Prahy v oblasti baletního umění a šíření věhlasu hlavního města Prahy ve světě.
Jiří Bubeníček prožil několik navzájem propojených kariér. Po kariéře světoznámého a všeobecně respektovaného hvězdného baletního tanečníka následuje kariera mezinárodně renomovaného choreografa. Právě teď prožívá životní etapu kulturního vyslance své vlasti Česka. Pro jeho život je charakteristické charisma, autentičnost, nesmírná kreativita a snaha uvádět věci do pohybu. Bude zajímavé sledovat, jakými poselstvími překvapí svět v budoucnosti.